AngryDuck v kuchyňce

AngryDuck si dlouho myslel, že největší chaos žije v e-mailech.

Pak se dostal do firemní kuchyňky.

Stalo se to úplně nenápadně. Někdo ho vzal ze stolu, protože „se bude hodit jako magnet na lednici“. AngryDuck neprotestoval. Ne proto, že by souhlasil. Prostě jen neměl ruce.

O pár minut později seděl na bílé lednici vedle vybledlé cedulky:

UKLÍZEJTE SI PO SOBĚ.

AngryDuck se rozhlédl.

Ve dřezu byly tři hrnky, dvě lžičky a jedna miska, která podle vzhledu pamatovala ještě předchozí kvartál. Na stole ležela prázdná krabice od sušenek. Vedle kávovaru stál hrnek s nápisem „Best Team Ever“, který zjevně nikdo nechtěl umýt.

Pak někdo otevřel lednici.

Dlouze do ní koukal.

Zavřel ji.

Za deset vteřin ji otevřel znovu, jako by se mezitím mohl objevit oběd.

AngryDuck pochopil, že firemní kuchyňka má vlastní pravidla reality.

Mléko v lednici nikdy nepatří nikomu, dokud nedojde.
Krabička označená jménem je jen doporučení.
A věta „já jsem to tam nedal“ je univerzální firemní obrana.

V tu chvíli se zpoza toustovače ozvalo tiché křupnutí.

AngryDuck se pomalu otočil.

Na lince seděl RexBite.

Malý oranžový T-Rex s krátkýma rukama, výrazem naprosté neviny a drobky kolem tlamy.

Vedle něj ležela cedulka:

NEBRAT. MOJE.

RexBite se ani nepohnul.

AngryDuck se díval na RexBitea.

RexBite se díval na AngryDucka.

Oba věděli.

Od té chvíle AngryDuck pochopil druhé pravidlo pracovního života:

Kuchyňka není místo na odpočinek.

Je to oddělení pasivní agrese s mikrovlnkou.