AngryDuck a klient, který neví, co chce, ale pozná to

Grafik seděl před prázdným dokumentem, klient stál za ním a AngryDuck hlídal kraj stolu.

„Potřebujeme nový vizuál,“ řekl klient.

Grafik přikývl.

„Super,“ odpověděl. „Máte nějakou představu?“

Klient se na chvíli zamyslel.

„No…“ začal opatrně.
„Ještě úplně nevím.“

AngryDuck zpozorněl.

Tohle nikdy nezačínalo dobře.

„Dobře,“ řekl grafik profesionálně. „Můžete to aspoň trochu přiblížit? Styl, barvy, reference, nálada?“

Klient se usmál způsobem člověka, který právě předává problém někomu jinému.

„Chci, aby to bylo moderní, ale ne moc. Výrazné, ale ne křiklavé. Jednoduché, ale aby to zaujalo. Profesionální, ale ne studené. A hlavně aby to mělo takový… wow efekt. Víte?“

AngryDuck věděl.

Bohužel.

Grafik nevěděl.

Bohužel také.

Vznikl první návrh.

Klient se na něj podíval.

„Hmm…“

To nebylo dobré „hmm“.

To bylo to „hmm“, ze kterého vznikají další tři hodiny práce.

„Není to úplně ono,“ řekl klient.

„Rozumím,“ odpověděl grafik. „Můžete prosím upřesnit, co konkrétně?“

Klient se znovu zadíval na obrazovku.

„Těžko se to popisuje. Já vlastně nevím, co chci. Ale poznám to, až to uvidím.“

V místnosti zavládlo ticho.

AngryDuck se nepohnul.

Byl to jeho způsob, jak projevit soustrast.

Grafik vytvořil druhou verzi. Klient ji odmítl jako příliš strohou.

Ve třetí přibyly barvy. „Teď je to moc živé.“

Čtvrtá vrátila původní barvy a použila fotografii, kterou klient vybral. „Ta fotka mi vlastně nesedí.“

Grafik otevřel zadání. Stála v něm jediná konkrétní věta: „Musí to mít wow efekt.“

„Komu se to má líbit?“ zeptal se.

Klient chvíli přemýšlel. „Všem. Ale hlavně našim lidem.“

„Kterým?“

„To ještě ladíme.“

AngryDuck se podíval na prázdné pole CÍLOVÁ SKUPINA. Čtyři návrhy už byly hotové. Zadání stále ne.