AngryDuck jede na teambuilding

AngryDuck se na teambuilding nedostal dobrovolně.

Někdo ho připnul na batoh jako přívěsek se slovy:

„Vezmeme ho s sebou, bude sranda.“

AngryDuck se nehýbal.

Bylo to jeho nejhlasitější ne.

Ráno začalo firemním autobusem, ve kterém nikdo ještě nevěděl, jestli má být pracovní, neformální, nebo jen tiše litovat svých rozhodnutí.

Na programu stálo:

Společný den mimo kancelář
Posílení týmové spolupráce
Neformální networking
Zábavné aktivity

AngryDuck visel na batohu a už u druhého bodu pochopil, že slovo „zábavné“ v programu nikdy nevěstí nic dobrého.

První aktivita se jmenovala:

Poznej svého kolegu jinak.

Lidé stáli v kruhu.

Každý měl říct jednu zajímavost o sobě.

První člověk řekl, že má rád cestování.

Druhý člověk řekl, že má taky rád cestování.

Třetí člověk řekl, že rád tráví čas s rodinou.

AngryDuck sledoval skupinu výrazem, který říkal, že týmová autenticita právě narazila na bezpečnou odpověď.

Pak přišla aktivita s lanem.

Pak aktivita s míčkem.

Pak aktivita, ve které měli lidé postavit věž ze špaget, izolepy a optimismu.

Věž spadla.

Optimismus také.

Někdo řekl:

„Ale důležitý je proces.“

AngryDuck se tiše houpal na batohu a přál si být zpátky u tiskárny, která alespoň předstírá, že ví, co dělá.

Po obědě přišla část programu označená jako:

Volná zábava

To v praxi znamenalo, že lidé stáli ve skupinkách podle toho, s kým už se znali z práce, jen tentokrát venku.

Někdo se snažil být neformální.

Někdo mluvil o práci.

Někdo říkal, že o práci dneska mluvit nebude, a o tři minuty později začal větou:

„Když už jsme tady všichni…“

AngryDuck pochopil, že kancelář neopustila firmu.

Jen si vzala pohodlnější boty.

Večer přišlo vyhodnocení dne.

„Myslím, že nás to hodně spojilo,“ řekl někdo.

Všichni přikývli způsobem lidí, kteří vědí, že autobus zpátky ještě neodjel.

AngryDuck visel na batohu, díval se na skupinovou fotku a v duchu si zapsal další pravidlo pracovního života:

Teambuilding není útěk z práce.

Je to práce v outdoorovém převleku.