AngryDuck a funkce, která fungovala

Třetí hodinu seděl člověk nad jedinou funkcí. AngryDuck stál vedle monitoru a čekal, co oprava rozbije tentokrát.

Na začátku to vypadalo jednoduše.

„To bude malá úprava,“ řekl člověk.

AngryDuck zpozorněl.

Už věděl, že věta „malá úprava“ patří do stejné kategorie jako „rychlý call“, „jen drobnost“ a „to samo“.

Člověk otevřel kód.

Pak další soubor.

Pak ještě jeden.

Pak dokumentaci.

Pak starý komentář v kódu, který říkal:

TODO: dočasné řešení

Datum u komentáře bylo z doby, kdy někteří členové týmu ještě věřili v čistou architekturu.

Po dvou hodinách, třech kafích a jednom tichém pohledu do zdi se to konečně stalo.

Funkce se rozběhla.

Bez chyby.

Člověk se opřel do židle.

Na chvíli vypadal šťastně.

AngryDuck ho sledoval s podezřením.

Protože v IT nikdy nic jen tak nefunguje.

Jen to ještě nespadlo.

Pak člověk spustil testy.

První prošel.

Druhý prošel.

Třetí spadl.

Ale ne u nové funkce.

Spadl někde úplně jinde.

V části systému, na kterou nikdo nesáhl.

V modulu, který měl být stabilní.

V kódu, který podle všech informací neměl s aktuální úpravou vůbec souviset.

Člověk se předklonil.

Otevřel log.

Zavřel log.

Otevřel ho znovu, jako by se chyba mohla zastydět a odejít.

Neodešla.

Na obrazovce svítila hláška, která technicky dávala smysl, ale lidsky nepomáhala vůbec.

AngryDuck se díval na monitor.

Člověk se díval na AngryDucka.

Oba pochopili.

Funkce byla hotová.

Projekt ne.