AngryDuck a posuň to trošku vlevo

Grafik právě dokončil vizuál. AngryDuck seděl na rohu stolu, odkud na něj viděl i každý, kdo se přišel podívat přes rameno.

Byl čistý.

Byl hotový.

Byl schválený.

Aspoň na tři minuty.

Pak přišel někdo další, postavil se vedle monitoru a lehce se naklonil.

„Hele…“ řekl tónem člověka, který právě našel něco, co ještě nebylo úplně zbytečně komplikované.

„Zkus to trošku posunout vlevo.“

Grafik posunul vizuál vlevo.

„Ještě trochu.“

Posunul.

„Možná už moc. Zkus kousek zpátky.“

AngryDuck se díval.

Grafik posunul vizuál zpátky.

Pak zaznělo:

„A co kdyby to bylo trochu výš?“

Vizuál šel výš.

„Hmm. A teď možná maličko dolů.“

Šel dolů.

„Jo. To je lepší. Nebo… počkej. Jak to vypadalo předtím?“

AngryDuck se ani nepohnul.

Nemusel.

Už věděl, kam to směřuje.

Pak přišlo písmo.

„Tohle je dobrý, ale zkus jiné.“

Grafik změnil písmo.

„Hmm. To je moc moderní.“

Změnil jiné.

„To je zase moc tvrdý.“

Změnil další.

„A nemáš něco mezi? Takové… víc fresh, ale pořád seriózní. A trochu playful. Ale ne moc.“

Grafik chvíli mlčel.

AngryDuck se díval na monitor a v duchu držel minutu ticha za všechny fonty, které dnes padnou zbytečně.

Po čtyřiceti minutách se řešila velikost nadpisu.

Po další půlhodině rozestupy.

Pak se měnila barva, která byla skoro stejná jako ta původní, jen s odůvodněním, že „teď to trochu víc dýchá“.

Grafik klikal.

Verze přibývaly.

soubor_final_v5
soubor_final_v6
soubor_final_v6_real
soubor_final_v6_real2

Po dvou hodinách se všichni podívali na obrazovku.

V místnosti zavládlo ticho.

„Jo,“ řekl nakonec ten samý hlas.
„Myslím, že to původně bylo vlastně docela dobrý.“

Grafik otevřel první verzi.

Porovnal ji s aktuální.

Byly téměř stejné.

AngryDuck se díval na monitor.

Pak na grafika.

Pak zpátky na monitor.

Ne každá změna něco zlepší.

Některé jen spotřebují odpoledne.