AngryDuck a kávovar bez vody

AngryDuck si časem všiml, že firemní kávovar není jen spotřebič.

Je to test charakteru.

Stál v kuchyňce vedle lednice, přichycený magnetem, a sledoval každé ráno stejný rituál.

Člověk přišel.

Mlčky se podíval na kávovar.

Kávovar mlčel také.

Na displeji svítilo:

DOPLŇTE VODU.

Člověk otevřel nádobku.

Podíval se dovnitř.

Byla téměř prázdná.

Pak udělal něco, co AngryDuck nejdřív nechápal.

Nedoplnil ji celou.

Nedonesl dost vody pro další lidi.

Natočil jen tolik, aby to vyšlo na jedno kafe.

Jeho kafe.

AngryDuck zpozorněl.

Kávovar začal vrčet. Mlýnek se rozběhl unaveným zvukem někoho, kdo už taky nechce být součástí týmu.

Pak se ozvalo podezřelé zachrastění.

Na displeji bliklo:

DOPLŇTE ZRNKOVOU KÁVU.

Člověk ztuhl.

Otevřel zásobník na zrnka.

Uvnitř bylo přesně tolik kávy, aby se nedalo říct, že tam žádná není.

A přesně tak málo, aby to byl problém někoho jiného.

Člověk zásobník zavřel.

Kávovar si nějak poradil.

Z posledních sil namlel dávku, která zněla spíš jako technická závada než příprava espressa.

AngryDuck se díval.

Člověk se díval na hrnek.

Káva pomalu tekla.

Bylo to napínavé.

Skoro slavnostní.

A pak přišel finální tah.

Na displeji se objevilo:

VYPRÁZDNĚTE ODPADNÍ NÁDOBKU.

Člověk vzal hotové kafe.

Podíval se na displej.

Podíval se na AngryDucka.

A odešel.

AngryDuck zůstal nehybně přichycený na lednici, ale uvnitř právě pochopil jednu z nejvyšších forem pracovního chaosu.

Nechat kávovar bez vody je začátečnické.

Nechat ho bez vody, bez zrnek a s plnou odpadní nádobkou?

To už není chyba.

To je workflow.

O pár minut později přišel další člověk.

Postavil hrnek pod trysku.

Stiskl tlačítko.

Kávovar pípnul.

Na displeji svítilo všechno najednou.

Člověk se rozhlédl po kuchyňce výrazem někoho, kdo právě zdědil cizí rozhodnutí.

AngryDuck se díval zpátky.

Oba věděli.

Někdo si před nimi udělal kafe.

A zanechal po sobě proces.